Město Sušice na západě Čech je díky své poloze nazýváno také bránou Šumavy. Na jeho bohatou historii dodnes poukazují svědci starých časů – v rámci nich i zachované středověké hradby, k nimž jsou „přilepeny“ starší rodinné domky. Jeden z nich dostal šanci na rekonstrukci, kterou zvenčí i zevnitř navrhli a realizovali architekti David Neuhäusl a Matěj Hunal z ateliéru Neuhäusl Hunal. Jak vypadá citlivá přeměna starého dvojdomu na dva samostatné byty?
Investorkou rekonstrukce a zároveň majitelkou domu je rodačka ze Sušic, která žije v zahraničí. Celá stavba není stejně stará, protože k původnímu domu byla v 90. letech minulého století přistavěna nová část. Přístavba však nebyla nikdy dotažena do finále – zůstala ve fázi hrubé stavby, a tak ji našli i architekti při první obhlídce. Hlavním záměrem rekonstrukce bylo z nepraktického historického objektu vytvořit příjemné bydlení. Dokonce ne jedno, ale hned dva samostatné byty.
Oba domy – původní i přistavěný jsou půdorysy přimknuty k hradbám města až do té míry, že historické hradební zdivo tvoří jižní stěnu přístavby. Ve stavbě kdysi sídlilo kadeřnictví. Přeměna funkce na dvě samostatná bydlení automaticky vyžadovala vznik nových otvorů a především kompletní přepracování dispozic.
Uspořádání uvnitř změnili z „vedle sebe“ na „pod sebou“
„Princip provozního rozdělení jsme změnili z horizontálního (dle objektu) na vertikální (podle podlaží). Hlavní myšlenkou našeho návrhu bylo prostory staré i přistavené části funkčně sjednotit, ale přitom odlišit nového a starého. Rekonstrukce původního objektu respektuje jeho ráz, přístavbu jsme si dovolili jemně aktualizovat. Obojí se odehrává v rámci stávajících hmot bez jakýchkoli externích doplňků. Odlišení je kromě původních, drobných hmotových rozdílů zvýrazněno barevností fasády a charakterem i velikostí okenních otvorů. Všechna okna v nové části mají lehce seříznuté pravé ostění,“ vysvětlují detaily proměny architekti David Neuhäusl a Matěj Hunal.
Přístavba ke starému rekonstruovanému domu
Po rekonstrukci vznikly dva samostatně fungující byty. Zdroj: Radek Úlehla
Typické prvky zachovaly, i nová okna vypadají jako kdysi
Navzdory potřebným změnám kvůli prosvětlení interiéru a změně funkcí kladli autoři přeměny důraz na zachování charakteru objektu. Nová okna ve staré části jsou podobná jako původní – dvoukřídlá s dělenými tabulkami) a posazená tak, jak to u tohoto typu bývá zvykem, v rovině s fasádou.
Dům se třemi odlišnými historickými okny
Odlišení je kromě původních, drobných hmotových rozdílů zvýrazněno barevností fasády a charakterem i velikostí okenních otvorů. Zdroj: Radek Úlehla
Zajímavým prvkem na fasádě je historické okénko přerušující římsu. Původní otvor dveří v uliční fasádě je také zasklený – dnes se do domu vchází ze štítové strany. Kamenné parapety a dřevěné rámy oken jsou natřeny bílou barvou.
Nově vzniklé byty fungují samostatně
Investorka si přála, aby dva nově vzniklé byty fungovaly zcela samostatně. To bylo hlavním důvodem přesunutí vchodu z uliční fasády do štítové zdi. Po vstupu do domu se ocitnete ve společné chodbě. Z ní se vstupuje do skladu, technické místnosti a obou bytů. Byt v přízemí tvoří podélný obytný prostor s kamny. Do jednoho pokoje se vstupuje přímo z obývacího prostoru, do druhého až z malé chodby, která slouží jako filtr při vstupu na WC nebo do koupelny.
Střešní okna: světlo i výhled
Do bytu na druhém podlaží vedou schody, před kterými jsou uzamykatelné dveře. Všechny místnosti v tomto prostoru jsou prosvětleny střešními okny, včetně chodby. Původně byla přístavba o něco nižší než historický dům, architekti tento rozdíl vyrovnali.
Vrchní byt je větší o plochu, která je v přízemí vyhrazena technickým účelům (má 100 m2). Jeho jádrem je velký obývací prostor spojený s kuchyní a jídelní částí. Díky vytvoření nových otvorů dnes podkrovní prostor nabízí nejen dostatek přirozeného světla, ale také výhledy do historického centra, k potoku ak parku. Celým rekonstruovaným prostorem prostupují přiznané sloupky, vzpěry, věznice a kleštiny.
